Proč texty nerodilých mluvčích končí u detektorů hůř
Detektory měří mimo jiné předvídatelnost slov a rozptyl délky vět. Kdo píše v jazyce, který není jeho první, volí častější slova a jednodušší stavbu — a přesně to vypadá jako strojové psaní. Nejde o chybu autora ani o úmysl, ale o vlastnost měření, se kterou je potřeba počítat dřív, než se z čísla udělá závěr.
Proč to tak vychází
Nerodilý mluvčí sahá po slovech, která zná jistě, a po vazbách, u kterých si je jistý. Výsledný text je vyrovnaný a předvídatelný — dvě vlastnosti, které detektory spojují s modely.
Stejný efekt má psaní podle šablony, překlad a odborný text psaný přesně podle metodiky.
Koho se to týká
Studentů píšících v cizím jazyce, kolegů z jiné země, autorů, kteří se teprve učí psát odborně. Tedy často těch, kdo mají nejmenší možnost se bránit.
Riziko se sčítá: cizí jazyk plus odborný text plus krátký rozsah dá vysoké skóre i u poctivé práce.
Jak s tím pracovat
Nerozhodujte podle jednoho čísla. Přečtěte označené věty a ptejte se, jestli jsou to právě ty pasáže, kde by měl být vidět autor.
Pomůže porovnání s dřívějšími texty téhož autora. Když píše takhle vždycky, není to změna, ale jeho styl.
Časté dotazy
Je to chyba detektoru?
Spíš důsledek toho, co měří. Předvídatelnost textu neumí odlišit, jestli za ní stojí model, nebo opatrnost autora.
Dá se tomu předejít?
Autor s tím mnoho nenadělá a přepisovat text kvůli číslu nemá smysl. Řešení je na straně toho, kdo výsledek čte.
Platí to i pro češtinu?
Ano, u cizinců píšících česky stejně jako u Čechů píšících anglicky. Jazyk, ve kterém nejste doma, se na textu pozná.
Zkuste to na vlastním textu
Vložte text nebo nahrajte soubor a podívejte se na skóre i na konkrétní věty, které vyšly podezřele.
Spustit detekci